Naše advokátní kancelář se dlouhodobě zabývá zákonem č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTS“). Upozorňovali jsme na některé právní nedostatky provedené novelizace prosazované současným premiérem a ministerstvem zemědělství, které ve svém důsledku vedou k protiústavnosti, zejména ve vztahu k nerovnému postavení dodavatelů a odběratelů, přílišného a tedy bezprávního omezení smluvní volnosti, nebo nebezpečí zvýšení cen potravin.

Dne 28. dubna 2020 se návrhy 17 senátorů na zrušení ZVTS zabýval Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) a vydal nález sp. zn. Pl. ÚS 30/16.

ÚS (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) svým nálezem námitky senátorů částečně odmítl a částečně zamítl, nicméně vyhověl jim v části, ve které bylo napadeno ustanovení stanovící limit 3 % pro plnění dodavatele odběrateli z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců.

ÚS zrušil v § 3a písm. a) ZVTS slova „výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění.“ 

To má zcela zásadní význam pro spolupráci dodavatelů a odběratelů, zejména při propagaci výrobků dodavatele, marketingových akcích, stanovení obchodních strategií při prodeji výrobků apod.

I přes to, že rozhodnutí ÚS přišlo po relativně dlouhé době (po téměř 4 letech), vítáme jej zvláště z toho důvodu, že právní norma má mít obecnou závaznost a stát nemůže bezdůvodně omezit vlastnická ani jiná práva určitých osob na úkor druhých; může se to stát pouze za splnění podmínek daných ústavními zákony, včetně práva evropského společenství. To bylo v případě ZVTS dlouhodobě ignorováno a je důležité si tuto zásadu připomínat, např. i v souvislosti s opatřeními Vlády České republiky učiněnými v souvislosti s pandemií COVID-19.