Náhrada škody ze strany státu za uzavření obchodů, restaurací a provozoven služeb v době pandemie
Vláda zakázala maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách svým usnesením vydaným podle krizového zákona s účinností od 14.3.2020 do 24.3.2020. V tomto usnesení jsou uvedeny i výjimky, na které se tyto zákazy nevztahují. Od 16.3.2020 vydala vláda usnesení, kterým se povolují další výjimky ze zákazu maloobchodního prodeje a prodeje služeb.
S účinností od 24.3.2020 se však situace změnila, když zákazy maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách byly fakticky prodlouženy mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví dle zákona o ochraně veřejného zdraví (vláda poté toto mimořádné opatření pouze vzala na vědomí). Ministerstvo zdravotnictví dále prodloužilo zákazy maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách svým mimořádným opatřením až do 11.4.2020.
Jak je tedy patrné z výše uvedeného popisu, je situace ohledně uzavření obchodů a provozoven poměrně komplikovaná. Ministryně financí se přitom k náhradám škod staví poměrně negativně, a to tak, že nebude hrazen minimálně ušlý zisk. Také se spekuluje, že důvodem, proč je uzavírání obchodů a provozoven od 24.3.2020 stanoveno mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví, je snaha o zamezení sporů na náhradu škody. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž neobsahuje úpravu náhrady škody způsobené mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví.
Naopak dle tzv. krizového zákona je stát povinen nahradit škodu právnickým i fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními podle krizového zákona. Této odpovědnosti se stát může zprostit pouze, pokud se prokáže, že si poškozený způsobil škodu sám. Rozsah škody dle krizového zákona není limitován tak, že by musela být hrazena jen skutečná škoda (například zkažené zboží). Pojmem „škoda‟ se obecně rozumí skutečná škoda i ušlý zisk.
Jak to je ve skutečnosti s náhradou škody?
Definitivní odpověď na tuto otázku by v současné době byla „radou nad zlato‟, nicméně nemusí být tak jednoznačné, že by podnikatelé nemohli od státu škodu (případně včetně ušlého zisku) obdržet. Připadá totiž v úvahu i argumentace, že i absence ustanovení o náhradě škody v zákoně o ochraně veřejného zdraví by mohlo být možné překlenout tak, že i tato opatření ministerstva zdravotnictví byla vydána v rámci nouzového stavu a že se fakticky jednalo o krizová opatření.
O uplatněných nárocích budou definitivně rozhodovat soudy. Lze očekávat, že v následujících měsících začnou být tyto nároky ze strany podnikatelů uplatňovány.
Na co si dát dále pozor, pokud chci nárok na náhradu škody uplatnit?
Samozřejmě je na místě, aby si postižený podnikatel připravil co nejvíce důkazů k prokázání svých tvrzení a nároků. Dále je třeba pamatovat na to, že krizový zákon stanoví pro uplatnění nároků lhůty - nárok je tedy nutné uplatnit do šesti měsíců od okamžiku, kdy se o něm poškozený dozvěděl, nejpozději však do pěti let, jinak nárok zaniká. Obě tyto lhůty musí v okamžiku uplatnění nároku běžet.
Pokud je to možné, bylo by vhodné tento nárok uplatnit do šesti měsíců od vyhlášení nouzového stavu, aby bylo odstraněno riziko případného pozdního uplatnění.
Orgán krizového řízení sice může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody, nicméně s takovou shovívavostí zřejmě spíše nelze počítat. S případným uplatněním nároku tedy není vhodné příliš otálet.