Takovým nařízením je i Nařízení EU č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, v platném a účinném znění (dále jen „Nařízení EU“). Toto Nařízení EU se u nás „proslavilo“ tím, že zavedlo povinnost výslovně vyznačovat všechny alergenní látky v potravinách. Nicméně, nařízení stanoví i jiné povinnosti – stanoví rovněž způsob vyznačování jednotlivých složek v potravině a odpovědnost za údaje uváděné na obalu.

Sankce ukládané potravinářským podnikům jsou vysoké. V roce 2017 bylo před českými správními orgány pravomocně skončeno 2172 správních řízení vedených s provozovateli potravinářských podniků, v nichž byly uloženy pokuty v celkové výši 111 450 300 Kč. Inspekce zároveň vloni uložila 11 837 zákazů uvádět potraviny do oběhu a celková hodnota takto zakázaných potravin představovala 28 133 593 Kč. 

Jelikož poslední dobou byly pokutovány maloobchodní řetězce za porušování tohoto Nařízení EU, mezi nimi i jeden z našich klientů, rádi bychom se k jeho aplikaci místními správními úřady vyjádřili s naším právním názorem. 

Složení potravin

Podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení EU platí: „Seznam složek obsahuje všechny složky potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti, stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny.“ Toto ustanovení způsobuje problém zejména u masných výrobků, kde při výrobě dochází ke ztrátě podílu masa. Může se tak stát, že např. u salámu je uveden obsah masa přes 100%. Jedná se totiž o obsah masa, který byl použit za syrového stavu podle receptury, tj. „při výrobě“. Pokud ale přijde do maloobchodního řetězce kontrola, která odebere hotové masné výrobky a nechá je analyzovat, zjistí zpravidla, že obsah masa neodpovídá obsahu uvedeném na obalu. V hotovém výrobku totiž obsah masa může být nižší. 

Situaci komplikuje také to, že česká legislativa neurčuje konkrétní metodiku, podle níž má být označována přítomnost masa v nezpracovaných masných výrobcích a zpracovaných masných výrobcích. Ani v právních předpisech Evropské unie není uvedena konkrétní metoda pro označování obsahu masa, kterou mají používat výrobci působící na evropském trhu. Výrobci proto samostatně volí způsob výpočtu a příslušně, na základě jeho výsledků, připravují označení výrobku. Výše uvedené přináší výrobcům potíže, poněvadž příslušné národní kontrolní (potravinářské) orgány na území Evropské unie používají různé metody zjišťování obsahu masa. Při použití jiné metodiky mohou tyto kontrolní orgány získat jiné výsledky testů než podnikatelé.

Povinnost uvádět informace na obalu 

Dalším problémem s aplikací tohoto Nařízení EU českými správními úřady je, že za detekované neodpovídající složení výrobku na obalu ukládají pokuty maloobchodním prodejcům. Podle článku 8 odst. 1 Nařízení EU totiž maloobchodní prodejce není osobou povinnou zajistit správné balení výrobku. Osobou povinnou zajistit správné balení výrobku je podle tohoto ustanovení Nařízení EU provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh, a není-li usazen v Unii, dovozce potraviny na trh Unie. Tento provozovatel je pak povinen zajistit jejich uvedení a přesnost v souladu s platnými právními předpisy. Provozovatelé potravinářských podniků, kteří nemají vliv na informace o potravinách, nesmějí dodávat jen ty potraviny, o nichž na základě informací, které mají k dispozici jako odborníci, vědí nebo předpokládají, že nejsou v souladu s platnými právními předpisy o poskytování informací o potravinách a nesplňují požadavky příslušných vnitrostátních předpisů.

Pokud maloobchodní prodejce není provozovatelem potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodní firmou je výrobek uváděn na trh, nemůže nést bez dalšího přímou odpovědnost za případné porušení výrobce, zejména pokud neměl žádnou objektivní informaci, která by zpochybňovala pravdivost uváděných údajů. 

Z výše uvedeného vyplývá, že je důležité mít právní argumentaci – ať již ze strany správního orgánu, tak ze strany dotčených potravinářských podniků - pečlivě zpracovanou. Nařízení EU musí být jednotně aplikována na celém území EU z toho důvodu, aby byl zajištěn jednotný standard na celém území EU, což podporuje volný trh – volný oběh zboží na trhu EU. Jednotné evropské normy snižují náklady a finální cenu výrobků, je proto nejen potřebné je dodržovat, ale také je to pro spotřebitele z tohoto důvodu výhodné.

Za tým advokátní kanceláře CHS LEGAL:

Beata Sabolová, advokátka
Jaroslav Hroza, partner