Ústavní soud se odmítl zabývat návrhem senátorů na zrušení novely nařízení vlády o regulaci hluku, která násobně zvyšuje povolený hluk z dopravy v okolí až 80% dopravních staveb v ČR
Nález Ústavního soudu ČR minulý týden potvrdil platnost novely nařízení vlády č. 433/2022 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Napadená regulace přitom razantně navyšuje hlukové limity v okolí dopravních staveb. Oproti dříve uplatňovanému speciálnímu zvýšenému limitu tzv. staré hlukové zátěže, který měl být jen dočasný, se tak radikálně rozšiřuje působnost navýšených limitů téměř na celé území ČR. Ústavní soud ČR se návrhem odmítl zabývat a zamítl jej. Nezabýval se tak podáním, které podpořili akreditovaní hlukaři, vědci z ČVUT, 23 senátorů, 150 starostů a cca 1500 občanů podepsaných pod peticemi. Podání návrhu zajišťovala naše zkušená advokátka Mgr. Beata Sabolová LL.M. Návrh byl konzultován a připraven v týmu specializovaných advokátů, jak v oblasti ústavního práva, tak v oblasti životního prostředí.
Novela nařízení vlády o regulaci hluku povoluje v okolí dopravních staveb zcela bezprecedentní navýšení povolené vnější hlučnosti prostředí. Trojnásobné, šestinásobné a - u starších silnic III. tříd, účelových komunikací a drah - dokonce až dvacetinásobné navýšení povolené hlučnosti, tak zůstává legální.
Zásadním problémem je, že toto zvýšení povoleného vnějšího hluku se podle zákona o veřejném zdraví automaticky promítá také do chráněných vnitřních prostor budov, jako jsou byty, školy, školky, nemocnice atd. Prokazování splnění hlukových limitů uvnitř chráněných prostor budov se totiž při prokázání splnění vnějších limitů podle zákona nepožaduje. Tento systém však byl nastaven na původní limity, ne na ty nově zvýšené. Novelou nařízení tak fakticky došlo k odpovídajícímu navýšení povolené hlučnosti uvnitř chráněných prostor staveb, tj. 3x, 6x resp. až 20x, podle toho u jaké dopravní stavby obytný dům, škola, školka či nemocnice stojí.
Vědecké studie WHO přitom jasně prokazují, že zvýšený hluk z dopravy má zásadní negativní dopady na zdraví obyvatel. Navyšují se tak náklady na zdravotní péči. Bez přiměřených protihlukových opatření se zvyšuje úmrtnost, počet kardiovaskulárních onemocnění, nespavost, podrážděnost, psychické poruchy a další nemoci obyvatel.
Návrh senátorů proto namítal, že v rozporu se zákonem o ochraně veřejného zdraví a v rozporu se základními ústavními principy, napadená novela vládního nařízení dává všanc zdraví obyvatelstva investorům dopravních staveb. A to bez toho, aby se provedla jakákoliv analýza dopadů na veřejné zdraví obyvatelstva, tak jak to zákon o ochraně veřejného zdraví výslovně požaduje.
Rozhodnutí Ústavního soudu ČR tak může dále zhoršit přetrvávající napětí mezi místními samosprávami a investory silničních a železničních staveb, zejména v oblastech již dnes silně postižených hlukem. Shodou okolností právě tam, kde se také dnes plánuje umísťování nových, pro Česko zcela zásadních infrastrukturních staveb, jako jsou dálnice, obchvaty měst a vysokorychlostní železniční tratě.
Pokračující znepokojení místních komunit a jejich zástupců, kteří se snaží snížit hlukovou zátěž, tak jen dále podtrhuje širší problematiku veřejného zdraví a environmentálního managementu při tvorbě státní dopravní politiky
Za senátory jednala Jitka Seitlová (KDU-ČSL), která řekla, že nyní bude nález respektovat, ale zváží další postup při snaze o snížení hlukového zatížení v ČR. „Myslíme si, že hlukové limity by neměly být zvyšovány, má to vliv na zdraví,“ řekla Seitlová.
Ústavní soudci převážnou část návrhu odmítli kvůli tomu, že požadoval zrušení jen novelizačních ustanovení a nikoliv výsledné znění nařízení po novelizaci. Takový postup podle ÚS není možný. „K většině otázek vznesených navrhovatelkou se tak ÚS nemohl vyjádřit,“ uvedla na otázku ČT24 soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová.[1]
„My jsme navrhovali zrušení výslovně jen novely z toho důvodu, že byla přijata v rozporu se zákonem o ochraně veřejného zdraví a protože právě ta navýšila neskutečným způsobem nejen hlukové limity, ale také a plošný rozsah jejich uplatňování, tj. počet postižených obyvatel. Nechtěli jsme zasahovat do pravomoci vlády nařízením stanovovat hlukové limity jako takové, vadila nám jenom ta novela. Domnívám se, že tento postup je zcela oprávněný,“ reagovala advokátka Beáta Sabolová.
Vláda smí vydávat nařízení vždy jen na základě zákona a v jeho mezích, v tomto případě je stanovuje zákon o ochraně veřejného zdraví. Podle senátorů je smyslem zákona snižovat hlukovou zátěž, nikoliv ji zvyšovat, a přispívat ke zdraví lidí, nikoliv je ohrožovat. „Pokud to zákon říká takto výslovně, tak jsme o to opřeli naši argumentaci. Pořád si myslíme, že to je argumentace správná a důvodná,“ uvedla Sabolová.
O novele nařízení hluku jsme podrobněji psali zde:
Co dále? Ve stejný den, kdy byl vydán nález Ústavního soudu, bylo vydáno také rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, kterým soud odsoudil Švýcarsko za to, že dělá málo proti změně klimatu. Není teda asi překvapivé, že jsme oslovováni k podání podobné stížnosti na ČR.
Mnoho lidí v ČR, včetně předních odborníků, je přesvědčeno, že oblast ochrany proti hluku v ČR je nyní zcela paralyzována. S tím plně souhlasíme. Budeme se snažit proto hledat možnosti, jak to napravit. Změna legislativy bude pravděpodobně nevyhnutná. Podávání mezinárodních žalob na ČR bude pro nás až jako poslední možnost.
PRO DALŠÍ INFORMACE SE NA NÁS S DŮVĚROU OBRAŤTE:
Mgr. Beata Sabolová, LL.M., advokátka - kontakt: sabolova@chslegal.eu
Mgr. Jaroslav Hroza, advokát a partner - kontakt: hroza@chslegal.eu